Co obnáší strakáč a štěně
Trocha strašení na začátek....
Píše nám spousty zájemců o štěňátka... většina z nich ale zná českého strakatého psa pouze z obrázků a internetu, ev. z atlasů. Bohužel, řada informací neodpovídá realitě a noví páníčci mohou být velmi nemile překvapeni specifiky tohoto tak úžasného plemene. A někteří i natolik, že dokonce štěně vrací zpět chovateli s tím, že ho nezvládají. Nejčastěji to bývají rodiny s malými dětmi, kde na psíka není čas, nebo starší lidé, kteří nezvládnou temperament mladého strakáče, který jim přeroste přes hlavu, či lidé kteří bydlí s nerudnými sousedy a nemají trpělivost naučit závisláka-strakáčka samostatnosti. Bohužel, stalo se i nám, tak mi promiňte, když budu teď velmi, ale opravdu velmi upřímná a budu psát o českém strakatém psu malinko negativně. Je to pro jeho dobro J
S léty získané zkušenosti a posbírané historky od dalších majitelů těchto potrhel bych shrnula do následujících řádků...
Strakáč a temperament:
Všude se dočítáte, jak "je to pohodové plemeno, přizpůsobivé, vhodné pro začátečníky a důchodce"..... Z toho si člověk většinou odnese, že ten prima parťák se vlastně udělá sám a člověka to nebude stát žádný čas a energii.... No.... taky jsem kdysi na toto naletěla a strakáče si pořídila právě kvůli této větě. Cíněnku. Realita je ale úplně jiná a někdy až "masakroidní" :-D a to Cíňa patří k těm pohodovějším a nic neničila (někteří strakáči zvládají v pubertálním období kompletní rekonstrukci bytu majitele včetně zdí, dveří, oken a podlahy, o vybavení bytu nemluvě). I já se dostala do situace, kdy jsem nešťastně plakala, zoufajíce, co jsem si to pořídila za příšerku. Nikdo nám ji nechtěl hlídat, jak byla střelená a nevycválaná, do všeho strkala nos, pořádně se nezastavila. Dalo to práci. Ale vyplatilo se to. Je to báječná strakatá holčička, co s námi může všude, po třech letech se relativně zklidnila (i když tzv. "rapl" ji chytne i v jedenácti letech). Nepodcenili jsme socializaci, přivolání (z vodítka jsem ji dokázala pustit až po dvou letech) a další věci. Poctivě jsme chodili na tréninky, zkoušeli všechny možné situace, setkávali se s různými lidmi a zvířaty.... Jste schopní toto časově a psychicky zvládnout? Pokud máte např. malinkaté děti, které vyžadují Vaši neustálou pozornost? Štěnata nemají povědomí o čistotnosti, neví, co je dobře a co špatně, že se do páníčka ani do dcerky/synka nekouše ostrými zoubky, že se neničí nábytek a čalounění, neokusují dveře a koberce, netrhají hračky dětí (A svoje může? Jak to pozná??).... to vše se musí psík naučit, to je výchova, která je pouze na Vás. Je důležitá důslednost, trpělivost a pochvala s odměnou. S tresty zacházejte opatrně. Většinou stačí zvýšit hlas, není třeba zvíře trestat fyzicky. Naopak, důležitá je důvěra mezi vámi, a pokud zvířeti ublížíte, důvěru nalomíte. Strakáč nejlépe funguje s tzv. pozitivní motivací. Nesvědčí mu dril. To je zcela patrné na naší Lestii. Ta byla od mala klidná a rozvážná (na strakáče až podezřele :-D). Někdy až moc přemýšlí a když člověk zvýší hlas, je vidět, jak ji to stresuje. Moc ráda by se zavděčila a udělala to správně. Takový strakatý "Hujer". Velmi ráda pracuje a má radost, když panička má radost. Proto jsme hledali jiné než klasické metody výcviku a "pozitivka" byla tou nejlepší volbou. Tím, že si daný cvik zvíře vymyslí samo pod správným vedením, pamatuje si ho daleko lépe, než když je do cviku "natlačeno" rukou či navedeno pamlskem. Pro mě je tedy vzorem např. František Šusta a jeho metody vycházející ze spolupráce se zvířetem, kdy zvíře chce pracovat a učit se a je za to odměněno a dále pozitivně motivováno. Nikoliv Millan Cesar nebo Rudolf Desenský. S jejich metodami se neztotožňuji. K výcviku je dobré si přečíst nějakou literaturu (tipy naleznete níže) a vyhledat pomoc kvalitního trenéra. Dobrý trenér se Vám bude věnovat individuálně. Každý tým (pes+člověk) je jedinečný a vyžaduje jiný přístup. Máte čas docházet na cvičák/tréninky??
Strakáč, průkaz původu (PP) a zdraví
Český strakatý pes je mladé plemeno. Proto není zcela ustálen ve vzhledu (každý pes, jiná ves) a ani v povaze (někteří jsou divoká šídla, jiní jsou klidnější, další hodně „řešiví“ a jiní mají sklony k lovení a útěkům... Je to kus od kusu a nikdy pořádně nevíte, jak zasáhne loterie osudu a které strakaté pometlo si vylosujete....). Ano, můžete vidět oba rodiče, dle toho se rozhodnout. Ale genetika je prevít a někde se projeví dědeček, jinde prabába... je to jako u lidí....
Strakáč byl původně vyšlechtěn pro výzkumné účely. Zkoumala se na nich epilepsie, chudozubost, transplantace ledvin atd. Nesou si tyto pozůstatky minulosti s sebou. Proto je chov tohoto plemene přísně řízený a cílem poradce chovu a chovatelského kolegia je vybírat páry tak, aby se různé dědičné poruchy pokud možno neprojevily a dále nenesly. Ale ani tak nejsme všemocní a občas se různé dědičné nemoci objeví. Není to však nikterak častěji než u jiných plemen (zejména ohledně epilepsie... chybějící zub by nás tolik netrápil). Proto rozhodně nepořizujte českého strakatého psa bez PP. Pokud je vrh bez PP (= průkaz původu; pozor! nezaměňovat za pet passport!), znamená to, že rodiče neprošli zdravotními testy a bonitací. Povinně se u ČSP vyšetřuje DKK (dysplazie kyčelního kloubu) a LP (luxace pately). Někteří jedinci mají i další vyšetření dobrovolně navíc - my např. DLK, spondylozu páteře a srdce. Bonitace je posouzení exteriéru (výška, konstituce, zbarvení, uši, oči, ocas a pod.), neagresivní povaha, správný skus a počty zubů a vše ostatní, co je typickými znaky plemene. Rodiče, kteří mají vrh bez PP tedy nesplňují podmínky k uchovnění (zdraví a/nebo exteriér odpovídající plemeni) a navíc netušíte, zda nejsou příbuzní a z obou stran nenesou riziko právě třeba epilepsie, protože spojení nikdo neprověřil hlediska rodokmenu (pouze se dohodli dva majitelé, že chtějí štěňata a nezajímá je důsledek tohoto počínání....). Průkaz původu není záruka zdraví nebo výstavní úspěšnosti či budoucího uchovnění, ale je to záruka toho, že si pořizujete konkrétní plemeno, že jedinci schválení pro daný vrh prošli úspěšně povinnými zdravotními testy a posouzením exteriéru. Tedy že splňují standard plemene a je snaha minimalizovat zdravotní potíže v dalších generacích.
V populaci všech plemen a jiných živočišných druhů je spousty nemocí, které nelze jednoduše zjistit, předvídat a rozeznat pro ně "vlohy". Takže pak je to i trochu o štěstí, zda daný jedinec nemá ve vínku i něco skrytého a nežádoucího. Je to opět stejné jako u lidí. Nikdy nevíte, zda Vaše dítě bude alergik, nebo nebude mít vrozenou vadu srdce, i když jsou rodiče zdraví. Genetika je hodně složitá a příroda si dost často zařídí ledacos po svém a v neposlední řadě se na tom podílí i prostředí a výživa (civilizační choroby se nevyhýbají ani psům). Každopádně rizika hlídaných nemocí u PP zvířat jsou menší než u jedinců bez PP. ČSP je relativně zdravé plemeno ve srovnání s některými jinými plemeny.
PP je prostě něco jako rodný list. Znáte rodiče, prarodiče, víte, jak na tom byli zdravotně (výsledky DKK a LP se zde uvádějí u rodičů jedince a další příbuzné je pak možné dohledat na internetu). PP Vás rozhodně nezavazuje se účastnit výstav nebo zvíře uchovnit, pokud sami nechcete. Ale máte jistotu, že doma budete mít českého strakatého psa a ne křížence jemu podobného s riziky z toho plynoucími.
Štěně s PP není jediná investice. Pes je poměrně "drahý" koníček. Veterinář, výbava, výcvik, krmení… vše něco stojí. Cena štěněte je ve srovnání s dalšími výdaji zanedbatelná. Nezapomeňte, že strakáčci jsou poměrně dlouhověké plemeno, věk 14-15 let není žádná výjimka. Nejstarší strakáč se dožil 18ti let. Máte dostatečnou finanční rezervu pro případ náhlých finančních výdajů, jako jsou léčení a operace např. po úrazu?
Strakáč a samota:
Strakáč je do tří let velmi často neřízená střela. Divoký, velmi akční a přemýšlivý až "vymýšlivý" psík. Český strakatý pes je velmi společenský (však také spadá pod společenská plemena), nejraději je tedy se svou smečkou, samotou tudíž hodně trpí. Někdy až tak, že je nerad sám, takže často pláče, pokud není včas a řádně zvykán na samotu. Zapomeňte proto na "mateřskou" se štěňátkem. Ano, volno se hodí, ale ne na to, abyste s ním byli neustále jako s ocáskem a od psího miminka se nehnuli na krok. Okamžitě je nutné naučit štěně, že taky zůstane samo (jdete do práce, nakoupit, na úřad atp., tam s Vámi obvykle psík nesmí). Toto hodně podceňují maminky na mateřské dovolené. Pak je obrovský problém začít chodit do práce, když děti odrostou do školky. Nastolte proto již od štěněte nějaký režim, aby vědělo, že když zůstane chvíli doma samo, není to opuštění páníčkem. Zvíře musí vědět, že se pán zas vrátí. Začínat můžete zavíráním se na WC např., krátké odchody od několika sekund a postupně prodlužovat. Je dobré si udělat tzv. odchodový rituál. Já třeba používám žvýkací tyčinky, když odcházím, holky dostanou tyčinku, kterou i jdou sníst. Prohlásím, že přijdu, a odejdu pryč bez velkých emocí. Ony už vědí, kdy se chystám a automaticky běží do kuchyně a nemohou se dočkat, až „konečně vypadnu a dostanou tu mňamku“. Pokud máte jednoho psa, můžete naplnit bezpečnou interaktivní hračku pamlsky, aby se psík déle zabavil a tím i unavil. Nedoporučuji to u více psů, kdy by mohlo dojít k šarvátce o jídlo z hračky, pokud nejsou odděleni v různých místnostech. Velmi vhodné je naučit zvíře odpočívat na jeho místečku. Ideální je na to klec. Nemusíte a ani nesmíte ji hned zavřít. Je třeba na ni strakáčka naučit formou her. Na internetu naleznete spousty instruktážních videí (heslo „hry s klecí“) nebo poproste svého trenéra.
Z důvodu silné vazby na páníčka a rodinu není příliš vhodné držet strakáče trvale mimo "smečku", tedy na zahradě v kotci. Tam bude strakáček trpět. Na zahradu a hlídání domu jsou jiná, vhodnější plemena. Nezapomínejte, že ČSP je plemeno společenské. Pudla, jorkšíra ani čivavu taky nenecháte trvale na dvorku. Neznamená to, že strakáč je nějaká cukrová panenka. Rád s vámi bude absolvovat nejrůznější dobrodružství a výlety v každém počasí. Ale prostě potřebuje být se svými lidmi. Tak je nejspokojenější. Někteří hlídat také umí, ale spíš jsou to hlásiči. Návštěvníka hlasitě ohlásí, a pak ho umazlí k smrti. Rozhodně nečekejte, že se zloději pověsí na nohavici. Spíše mu donese nejoblíbenější hračku a donutí k hrám a drbání za ušima. A za kus párku zaprodají často i duši.
Samotný strakáč se na zahradě může začít nudit, takže si sám najde činnost, která ho zabaví. Ale Vám se rozhodně líbit nebude. Jo třeba ničení Vaší zahrádky, rozpletení pletiva, podhrabání či rozkousání planěk a následný útěk. Útěk hrozí, i pokud nemáte ani dostatečně vysoký plot, ne jen bytelný. Problém nekvalitního plotu ale může přijít i z druhé strany. Zvlášť když na zahradě máte hárající fenu. Psí Don Juani jsou velmi kreativní, úporní a neodbytní.
Proto je důležité si uvědomit, že zahradu je třeba zabezpečit tak, aby psovi nehrozilo nebezpečí ať už z důvodu jeho možného útěku, nebo pak ze strany lidí. Někteří psa dráždí, někdo mu může dokonce hodit např. i otrávenou návnadu. Strakáči můžou být i poněkud uštěkaní a to se nemusí líbit Vašim sousedům.
Pokud zvažujete vyzkoušet tzv. elektrický plot, počítejte s tím, že jsou psi, kteří s přehledem překonají i toto. Venku je to pro ně prostě lákavější, takže velmi rychle pochopí, že ránu dostanou jen jednou a to jim stojí za to to vydržet, když je pak čeká vysněná svoboda. Nebo si potrestání spojí s jiným psem za plotem a je tu problém agrese vůči jiným psům/zvířatům. Z tohoto důvodu Vám nikdy dobrý trenér nedoporučí používat elektrické pomůcky, pokud na psa nevidíte. Nikdy nevíte, co může způsobit špatně načasovaná rána. Týká se i elektronického výcvikového obojku, prostištěkacího obojku a pod.
Strakáč a lovení:
Někteří strakatí lumpíci mají v genech lovce (často potomci linie po regeneraci s malým münsterlandským ohařem, ale nemusí to být pravidlem). Nepodceňte to hned od začátku. Jak Vám jednou pes uteče za zvěří, odmění se tím a opakováním této zkušenosti se ve svém "zlozvyku" jen utvrdí. Pak už jen slyšíme: „No on musel dostat elektrický obojek, má silný lovecký pud a furt utíká“. Co je lovecký pud? Lovečtí psi přeci nesmí neřízeně vybíhat za zvěří. Jak by to vypadalo na takovém honu? Postřílení psi a zvěř vyplašená. Lovecký pes musí být velmi dobře ovladatelný a poslušný. Lovecký pud=výmluva a nezvládnutí výchovy a výcviku. Pořiďte si raději stopovačku a zapracujte na přivolání a fixaci na Vás, přivolávací hry, zabavte při procházce psa, aby nezačal řešit, "co kolem lítá". Vy musíte být za každých okolností zajímavětší než všechno ostatní. Vydržte to na stopovačce přes pubertu ono Vás to "krásně poslouchající štěňátko" ukolébá a pustíte na volno. Dojde však puberta, jiné zájmy a zkoušení, co si můžou dovolit, a hned máte problém. Jak už se pes jednou odmění útěkem za zvěří, máte malér do budoucna a už se to velmi špatně odbourává. Vracíte se na úplný začátek ale již s handicapem a odnaučení bude trvat mooohem déle. Pes by se od svého pána neměl neúměrně vzdalovat, ani když má "volno". Svým fenkám netoleruji vzdálenost delší než 20m. Nemají možnost si jít samostatně čuchat do lesa, držíme se na cestě nebo v dohledu. Větší rádius pro vylítání povolím pouze na přehledném místě, kde je daleko vidět a u toho velmi ostře sleduji okolí, abych mohla včas reagovat na jakoukoliv změnu (přicházející jiní psi a lidé, vyběhnutí zvěře apod.). Ale ani tak nedovolím odběhnout nad 50m. Podporujte jakýkoliv návrat k Vám. Občas přivolejte, odměňte a zas uvolněte (neodcházejte z domu bez pamlsků nebo hračky). Zabavte psa po dobu procházky, ať nemá čas vymýšlet lotroviny. Nenechte ho se začuchat a jít po stopě. Časem stačí pak jen hlídat chtěnou vzdálenost a včas přivolat. Holky jsou tak zvyklé, že se samy chodí ke mně "hlásit", aby dostaly odměnky. Páníček prostě musí být za všech okolností zajímavější než cokoliv okolo. Sledujte okolí, když je pes na volno, a buďte neustále ve střehu! Když se na jednom místě začuchá neúměrně dlouho, odvolávejte, přesměrujte pozornost na sebe, přerušte nežádoucí činnost. Jak někde něco moc volní, hrozí to stopou, válením se ve smradech nebo požíráním nějakých nekalostí.
Štěně je tvor zvídavý, vše a všichni ho zajímají, utíká za lidmi, psími kamarády, jinými zvířaty, ochutnává jedlé i nejedlé. Je to normální, štěně se učí poznáváním. Proto musíte být neustále v pozoru, co ten malý nezbeda provádí a co má v úmyslu. Musíte předvídat! A být důslední! A všichni v rodině jednotní! Zvládnete to, pokud máte třeba ještě jednoho psíka, co je mladý a ne zcela vychovaný? Nebo máte malé batole, které vyžaduje tu samou pozornost a předvídavost? Co partner? Nebude po psu vyžadovat/povolovat něco jiného než Vy? Pes pak bude mít v hlavě guláš a poslouchat nebude nikoho. Proto je potřeba si toto ujasnit ještě před přivezením štěnete domů.
Strakáč, děti a jiná zvířátka J
Strakáč obvykle nemá potíže s jinými zvířaty, je-li s nimi seznámen od útlého věku. Nenechávejte je samozřejmě spolu na volno bez dohledu. Stejně tak většinou milují i děti. ALE! Nikdy (!!!!) nenechávejte psa s dětmi bez dozoru! Děti dokáží být kruté nebo i nevědomky mohou psu ublížit, a pak je malér na světě. Stačí jedna špatná zkušenost a pes může na dítě zaútočit.
Strakáč a druhý (třetí…) pes:
Máte staršího, vychovaného psa? Můžete se tedy plně věnovat výchově štěněte. Když se dobře snesou, starší pes je i velkým vzorem. Štěně snadno okoukává a napodobuje (pozor, i to špatné, samozřejmě :-)). Máte druhé štěně, psího puberťáka? Zvažte Vaše časové a výcvikové možnosti. Vycepovat dva divoké tvorečky nemusí být rozhodně nic jednoduchého. Ač jsem již zkušená, osobně bych si netroufla vychovávat dva psy najednou. A jsou stejného pohlaví? CO se bude dít, až oba dospějí? Mohou se třeba začít prát. Není to nic neobvyklého hlavně mezi dvěma fenami. Počítáte i s touto možností? Jídlo, hračky, pozornost páníčka jsou velmi silné zdroje, které si někteří jedinci hlídají hodně tvrdě. CO uděláte? Zbavíte se jednoho?.... popřemýšlejte...
Pes a fena... oba nekastrovaní... jak vyřešíte období hárání fenky? Každou chvíli čteme o "nehodách", kdy psy majitel neuhlídal. Nechtěná štěňata, neschválené spojení, voříšci. Riziko problémů zdravotních a dalších. Neudávají se snadno. Pes ovlivněný hormonálním poblázněním je schopen různých kousků, aby se dostal k feně. Vím o případu (ne od strakáčů), kdy pes byl v přítomnosti hárající psí slečny v jednom bytě tak agresivní, že se mu bál vlastní pán dát za dveře i vodu a žádal o pomoc s uspáním psa na dálku. Přičemž byl údajně pes jinak normálně ovladatelný a klidný. Pokud nechcete ani jednoho kastrovat, je ideálním řešením dát jednoho z nich na ty tři týdny na hlídání. Máte takovou možnost?
Na to navazuje další otázka. Když budete chtít někam bez psů. Pohlídá Vám někdo oba? Dva psi se udávají na hlídání velmi obtížně. Nám je třeba nikdo nepohlídá, takže prostě jezdí s námi. Kam nemůžeme se psy, nejdeme. Ale ne každý se chce vzdát dovolených v exotických krajích, nebo tam jezdit sám bez partnera. Nebo jste na psa sami (či dokonce na dva). Něco se Vám stane, skončíte v nemocnici. Má Vám kdo pomoci? Přemýšlejte...
Závěrem:
Ale abych nebyla jen "zlá". Když si uvědomíte vše výše zmíněné, počítáte s tím (i když realita leckdy předčí očekávání ať už v tom špatném nebo dobrém slova smyslu), obrníte se trpělivostí, důsledností, pozitivním myšlením a pamlsky (nebo oblíbenou hračkou). Výsledkem bude skvělý společník, veselý, milý, milující lidi, zvířata a veškerou aktivitu, kterou s Vámi bude nadšeně sdílet. Ať už je to válení na gauči, sport nebo horská túra či sjíždění řek.
Je to univerzální parťák na nejrůznější psí sporty a aktivity. Od sportovní kynologie, obediencí, přes agility, canicross, dogtrek, až po dogdancing, nosework a další. Sice asi nebude ve všem naprosto vynikat, ale když to bude bavit Vás i jeho, je to to nejdůležitější. Být spolu a užít si ten společný čas. Někteří strakatí šikulové se uplatní i jako canisterapeuti.
To je prostě STRAKÁČ....
Jako bonus ke strakatému štěněti získáte úžasnou strakatou rodinu, prima lidičky, co se rádi setkávají, pořádají nejrůznější společné akce, aby se ti jejich strakatí milovaní šílenci správně vyřádili. Proto je i doporučitelné pro všechny zájemce o štěně tohoto plemene vyrazit na nějakou takovouto procházku (konají se po celé republice), okouknout více strakáčů, protože každý je jiný. Optat se majitelů, co vše s nimi prožili - dobré i zlé.
O strakatých procházkách se dozvíte tady
Vyskočily Vám v hlavě otazníky? Napadl Vás jiný problém? Chcete něco vysvětlit? Napište mi leawil@seznam.cz
Máte ve všem jasno? Neodradila jsem Vás? Počítáte i se vším nejhorším? Dočetli jste až sem?
Tak pak vítejte ve strakaté rodině :-)
.............................................................
Na podobné téma byl i publikován článek o strakáčích zde
Rady pro páníčky, co vše by měli pořídit malému psímu kamarádovi ještě před příchodem do nového domova a takový malý "návod k použití", až budete mít raráška doma :-)
V této sekci bych chtěla přiblížit to, co je nezbytné připravit pro příchod nového člena k Vám domů. Vynechám otázku volby plemene a pohlaví, to jste si již zvolili. Teď je hlavní otázkou, co vše potřebujeme pro nové miminko? Je toho dost na to, aby člověk na něco zapomněl. Spousty věcí musíte pořídit ještě než štěňátko překročí práh Vašeho obydlí.
Pejsek musí mít své místo, kde bude mít klid (i od dětí!) a svůj pelíšek. A zároveň takové, aby nepřišel o dění v domácnosti. Je dost možné, že psíkovi vyberete nějaký koutek a on si najde své zázemí úplně jinde. Pak přestěhujte pelech na vybrané místo, pokud to je jen trochu možné. Řešením je i více pelíšků po bytě v různých místnostech. My máme 2 fenky a v obýváku 4 pelíškové varianty + gauč, který tak nějak střídavě okupujeme všichni. U nás je gauč povolen. Pokud se rodinná rada usnese na zákazu, musí ho ale striktně dodržovat všichni, aby hafan neměl v hlavě guláš.
Jaký tedy zvolit pelíšek? Na trhu je takových velikostí, druhů, typů, barev, materiálů. Vynecháme barvu, tu si páník určitě zvolí sám dle preferencí a ladící k interiéru. Je možné, že zvolíte pejskovi pelíšek, který nakonec úplně vyhovovat nebude a skončíte u jiného, ale pro začátek by to měl být určitě pelíšek odolný (vůči štěněčím zoubkům), netoxický, bezpečný. Nedoporučuji proutěné, ty jsou zlikvidovány jako první a hrozí poranění o třísky. Látkový na začátek také není nejlepší, miminko se občas počůrá, také vytrhaný vatelín nebude pro bříško ideální. Nejvíce asi bude vyhovovat kvalitní plastový, se spodním odvětráváním (aby nedocházelo k zapařování). Až Váš nezbeda přestane zkoušet, co dovedou zoubky, dá se určitě vybrat i jiný. Naše čubinka miluje spaní "zachumlaná" a v měkkém, takže jsme pro ni nechali na míru ušít pelíšek dle představ. Do pelíšku je vhodná určitě nějaká starší (ale čistá!) deka, či povlečený vatelínový polštář. Povlečení (i na deku) má sousty výhod, měnit můžete dle potřeby, aniž by byl pejsek ochuzen o svou oblíbenou deku, než se mu vypere a usuší (samozřejmě bude potřeba jednou za čas vyprat i tu, ale není to tak často, než když by se nepoužilo povlečení – nám se to velmi osvědčilo). Existují už i přímo psí polštáře s pratelnými potahy – výběr na trhu je obrovský.
Některým pejskům vyhovuje mít i jakousi boudičku, kde se cítí bezpečně – to jsme u naší Cíni vyřešili klecí s přehozenou dekou (zároveň tak vznikl super odkládací prostor na její nezbytné potřeby). Klec je výhodná i v případě, kdy máte malého ničitele. Musí však být dostatečně prostorná. Stejně tak velikost pelíšku musí být dostatečná, aby se tam hafan mohl pohodlně natáhnout, ale ne zas tak obrovský, že mu v něm nebude útulno a budete ho tam hledat lupou. Délka odhadem kolem 80cm, výška cca 60cm. Musí se tam dát pohodlně vlézt. Hodit se bude i skládací látková kennelka na cvičák nebo na výstavy, nebo třeba do hotelu, chatky a podobně na cesty. Je lehká, snadno složitelná a přenosná (klec je taky skládací, ale na tahání v ruce hodně těžká). Do "látkovky" je ale potřeba, aby pes byl již zvyklý na odložení, protože by ji mohl snadno zničit při snaze se dostat ven.
Učení na klec je výhodné i do budoucna - jízdy autem, odložení na cvičáku, na výstavě, na seminářích, na psích táborech i na dovolené třeba v hotelu. Pokud se štěně dobře naučí na to, že v přepravce/kleci se odpočívá, budete mít polovinu starostí. S učením Vám pomůže dobrý trenér/cvičák, ideálně pozitivními metodami motivace, shapingem/klikr tréninkem.
Rozhodně doporučuji absolvovat alespoň základní kurz v psí školičce (dejte na dobré reference, není cvičák jako cvičák). Naučí vás správnému přístupu ke psu, jak zvíře zaujmout, abyste pro něj byli zajímavější vy a ne psí kámoš, naučí se chovat k jiným psům a lidem. Je to důležitá součást socializace spolu s vyhledávám dalších podnětů, které správně vychovaný hafan potřebuje k pohodovému soužití se svým člověkem. Choďte do města, jezděte hromadnými prostředky, učte na košík, vyhledávejte cyklisty, maminky s kočáry, jiná zvířata a spol. Zkrátka zvykat na všechny situace, které by vašeho psa mohly v životě potkat. Jen správnou výchovou a socializací budete mít toho super parťáka do nepohody, o kterém všichni sní. Dobrý trenér vám pak pomůže řešit případné potíže.
Seznam doporučených cvičáků z pohledu strakáčníků najdete zde
vzít na cvičák nezapomeňte stopovačku (10m vodítko), lehké jednoduché vodítko 1,5m, "couračku" (krátké tenké vodítko, o kterém pes nebude vědět, když mu bude viset na obojku), jednoduchý nebo řetízkový nestahovací obojek, oblíbenou hračku, klikr (dle systému výcviku), pamslkovník či výcvikovou vestu nebo sukni (kam pamlsky a hračku dáte), kennelku na odložení, pokud není na cvičišti dost odkladaček
a veeeeelkou hromadu pamlsků
Výchova a výcvik: Nezpomeňte na další důležitou věc, štěňátko je tvor zvídavý, vše ochutnává, okusuje - zabezpečte proto všechny kabely, el. šňůry, různé přístroje, odpadkové koše, jedovaté rostliny a obecně vše, co by mohlo zničit či ochutnat a tím si způsobit zdravotní újmu. Doporučuji kleknout na "všechny čtyři" a takto prolézt místnosti, kam bude mít Váš nový rodinný člen přístup. Nejsnáze tak zjistíte, co je v této výšce přístupné, tím pádem potenciálně nebezpečné.
Stejně tak nezapomínejte na nutnost učit na samotu již od prvních dnů (ono to láká si vzít "mateřskou", nebo využít prázdniny a být s miminem celý den, ale pak bude velmi krušný návrat do všedních běžných kolejí). Začněte třeba tím, že se před ním občas zavřete v jiné místnosti, dojdete si sami na WC nebo vysypat koš. Nemít z něj "ocásek". Strakáči velmi často trpí separační úzkostí, nepodceňujte to, ať nemáte ze života peklo.
Psí miminko ještě neumí vykonávat potřebu venku. Musíte mu vysvětlit, co je žádoucí. Majitelé malých plemen často končí u podložky nebo záchadku doma, ale já jsem zastánce toho jakékoliv plemeno učit na venčení ven již od prvních dnů. Přirozeně se to štěně učí už u chovatele. Neradi spinkají v mokrém, takže již od vratkých nožiček se snaží vykonávat potřebu mimo pelíšek. Využijte toho. Nejlepší čas je vždy po krmení, po probuzení, po delším hraní. Sledujte jeho chování. Většinou vyprázdnění předchází nějaký signál. Štěně je neklidné, hledá úkryt, začne se točit na místě a pod. Hned ho popadněte a utíkejte ven. Pokud tam potřebu vykoná, hooodně chvalte a dejte pamlsek. Když udělá potřebu doma a vy to najedete až poté, nijak to nekomentujte, nekřičte, netlučte zvíře. Nehodu ukliďte. Když zvířátko načapete přímo při vykonávání, stačí houknout fuj, ne a pod. štěně popadnout a odnést ven. Tak zas chválit, pokud udělá, co má.
Rozhodně doporučuji absolvovat alespoň základní kurz v psí školičce (dejte na dobré reference, není cvičák jako cvičák). Naučí vás správnému přístupu ke psu, jak zvíře zaujmout, abyste pro něj byli zajímavější vy a ne psí kámoš, naučí se chovat k jiným psům a lidem. Je to důležitá součást socializace spolu s vyhledávám dalších podnětů, které správně vychovaný hafan potřebuje k pohodovému soužití se svým člověkem. Choďte do města, jezděte hromadnými prostředky, učte na košík, vyhledávejte cyklisty, maminky s kočáry, jiná zvířata a spol. Zkrátka zvykat na všechny situace, které by vašeho psa mohly v životě potkat. Puberta. Náročné období hlavně pro majitele. Psiska rádi zapomínají, co se do teď naučili. Většinou toto období začíná kolem 7-8 měsíce a trvá různě dlouho, několik měsíců určitě. Zkouší, co si mohou dovolit. Nepovolte. Důslednost a trpělivost je v tomto období nejdůležitjěší. Jen správnou výchovou a socializací budete mít toho super parťáka do nepohody, o kterém všichni sní. Dobrý trenér vám pak pomůže řešit případné potíže.
Seznam doporučených cvičáků z pohledu strakáčníků najdete zde https://docs.google.com/spreadsheets/d/1xRHKO8mx7YKL1lFWcdDrMyGP9WJzQw_psDpX6_SWZBk/pubhtml?gid=1630633626&single=true
Na výcvik a další věci doporučuji i nějakou "povinnou četbu". Nebojte, čtenářský deník po vás chtít nebudu, ale doporučuji se inspirovat. Většinu těchto použitelných knih najdete na https://plotknihy.cz/cs/
Další koutek pro psa by měl být na krmení. Tedy dvě mističky: na vodu a na krmivo. Omyvatelné, stabilní - buď těžká kamenina nebo širší základna, aby se nic nevylévalo, když nemotorné štíně bude šlapat na okraj. A ideálně s protiskluzovou zábranou, aby pes nejezdil s miskou po celém pokoji. Docela se mi osvědčila i omyvatelná podložka pod mističkami. Přeci jen občas nám miláčci trochu nacintají a když baští jako ta naše, tak nám sem tam něco vypadává z tlamičky, nebo to vytlačíme z misky pryč.
Do mističek patří denně čerstvá pitná voda a samozřejmě krmení. Miminka od dobrých chovatelů dostávají domů pytlíček krmení, na které jsou zvyklá. Je na Vás, zda u něj zůstanete či postupně přejdete na jinou baštu. Vždy by to ale mělo být jídlo kvalitní. Já doporučuji superpremiové granulky. Kvalitní granule by měly mít na prvních místech přesně určenou živočišnou složku ideálně v sušené formě nebo ve formě moučky. Pozor na "habaďury" výrobců méně kvalitních značek, které uvádějí ve složení maso v čerstvém stavu. Do granulí se však dává maso ve stavu vysušeném. Tedy po odstranění vody zbyde z původního uváděného množství zhruba třetina.... Z obilnin je upřednostňovaná rýže (ideálně hnědá), oves, ječmen a další, ne příliš vhodná je pšenice a ještě horší je kukuřice. U bezobilných (grain free) se uplatňují brambory, dýně, luštěniny, ovoce, bylinky.... Každopádně všechny složky musí být přesně určené. Např. kuřecí maso místo drůbežího, oves místo složky rostlinného původu a pod. Konzervace ideálně přírodní. Pozor na BHA a BHT antioxidanty. Podrobněji v přednášce níže.
Pokud budete krmit správně, štěňátko tak dostane vše, co potřebuje a nemusíte mít strach, že mu bude něco chybět. Naopak, kdybyste chtěli k takto kvalitnímu krmení cokoliv přidávat (mléko, tvarohy, vejce, maso…), tak tím uděláte akorát medvědí službu. Rozbijete výrobci jeho recepturu (na které dlouho pracoval a vyvíjel ji pro potřeby jednotlivých plemen) a můžete si zadělat na velké problémy u svého zvířátka do budoucnosti (příliš rychlý růst u velkých plemen, kdy ale růst svalů nestíhají kosti a klouby, přerůstání miniaturních plemen, trávicí problémy, potíže s kůží…). Nejvyšší řady rozhodně doporučuji v období růstu (tedy do roka u malých a středních plemen a roka a půl (až dvou let) u velkých a obřích plemen). V dospělosti lze např. z finančních důvodů slevit na třídy střední – tzv. krmiva prémiová. Rozhodně nedoporučuji ekonomické třídy. To většinou ani kolem masa nešlo, je to jen tzv. zametená dílna se spoustou soji, soli a dalších nevábných produktů.
Pozor i na konzervy – ty také kupujte vždy jen od kvalitných výrobců, když už k nim musíte sáhnout. Granulovaná strava je však nejjednodušší, nekvasí (pokud nezaléváte vodou), dá se vzít všude s sebou i na výlety a stejně tak potom nebývá problém při přecházení na různé veterinární diety, je-li třeba. Ty jsou vesměs právě v granulích. Samozřejmě existují i konzervičky, ale jsou pak neúměrně dražší.
Existuje i varianta BARF krmení, ale tu rozhodně nedoporučuji u štěňat, pokud nemáte hodně dobře nastudováno, co je správně. Rostoucí organismus netoleruje nesprávně vybalancované krmné dávky. Dospělý, hotový pes už sem tam nějakou odchylku snese a vyrovná. Na štěněti se nesprávná výživa může projevit růstovými problémy, např. rozvojem DKK (i když rodiče jsou tzv. nulkoví), panosteitidou a pod. a dalšími problémy souvisejícími s metabolismem.
Jak často krmit? Miminko, která k Vám jde již domů, je plně navyklé od chovatele na pevnou stravu. Do 2 měsíců krmíme 5x denně, od 2.-4. měsíce 4x denně, od 4.-6. měsíce 3x denně a následně od půl roku věku 2x denně. Doporučuji krmení 2x denně i v dospělosti. U větších plemen se tak snižuje riziko přetočení žaludku (nedostane velkou dávku najednou, ale rozděleně) a u menších se sníží překyselení žaludku a následné zvracení šťáv, které hrozí při delší hladovce u citlivých jedinců. Krmení 2x denně neznamená, že budete krmit dvě denní dávky;-) jedná se o jednu krmnou dávku rozdělenou na dvě části. A Kolik toho krmit? To se vždy dozvíte na pytli s krmením. U kvalitních výrobců tam naleznete tabulku, kde podle hmostnosti zvířete a věku dohledáte, kolik toho má dostat na den. Tuto dávku pak rozdělíte dle potřeby na více částí.
Čeho se vyvarovat v krmení? Lidé mají pocit, že zvíře strádá, když nedostane něco od stolu. Pokud budete krmit od stolu, zakládáte si na problémy nejen se zažíváním pejska, ale budete válčit s nevychovaným psem, co žebrá a vynucuje si své, když se chcete v klidu najíst – nepodporujte to, vykažte pejska na jeho místo a případné „dobroty“ mu dejte do jeho mističky až poté, co sami dojíte. Rozhodně nedávejte kosti (ani drůbeží, štěpí se, zapichují do pater, mezi zuby apod.; ani jiné – dochází pak velmi snadno k ucpání a velmi nepříjemnému řešení na veterině, když už to neskončí přímo na operačním stole. V žádném případě nedávejte psovi čokoládu a čokoládové výrobky, je pro psy silně toxická! O slaných, sladkých a kořeněných jídlech se snad šířit nemusím, že rozhodně nejsou vhodná. Stejně tak nedávejte česnek (rádoby se to traduje jako „odčervovadlo“, ale je to omyl a navíc hrozí poškození psích červených krvinek), totéž platí o cibuli. Hroznové víno a rozinky mohou způsobit selhání ledvin a to již v malém množství – takže také zakázané ovoce! Vyhněte se jídlům s umělým sladidlem xylitol. Otravy mohou být rychlé a smrtelné. Pozor na syrové vnitřnosti jako játra, slezinu a obdobně i mléko – způsobují průjmy! Stejně tak nekrmte psa kočičími granulemi (a naopak) – obě zvířátka mají odlišné nutriční potřeby a krmivo určené jinému druhu je zcela nevhodné.
Na 3. strakatém srazu jsme měla přednášku na téma Výživa a Toxické látky - takže se můžete inspirovat i zde po stažení prezentace http://www.uloz.to/xt55un8/csp-prednaska21-pdf
Co tedy použít za pochoutky, když potřebujete zvířátko odměnit? Na trhu je spousty možností.
Ty je třeba vybírat s ohledem na účel odměňování (asi nepotáhnete sušené ucho na cvičák jako odměnu za cvičení), preferenci chuti Vašeho mazlíka a v neposlední řadě i bezpečnost a kvalita. Některá zvířátka mají citlivější zažívání, tak je vhodné (samozřejmě i pro ostatní) vybírat pochoutky kvalitní a pro „citlivky“ vycházející z jehněčího, lososa, kachny atd.tedy dietnějšího masíčka.
Příliš nedoporučuji dětské piškoty, je to pro pejska příliš sladké, stejně tak jsou nevhodné kousky uzenin a dalšího lidského jídla. Pořizujte raději přímo pochoutky určené pro pejsky. Existují i pochoutky určené jak pro pána, tak pro psa (Candies), vycházející z filozofie, že pán baští vždy to lepší (aspoň dle hafana) – tyto pochoutky opravdu může baštit i páník, jsou určeny i pro citlivé psy a psy se sklonem k obezitě, kteří by moc pochoutek rozhodně baštit neměli. Pro výchovu štěněte budou pamlsky důležitou součástí. Pro výcvik venku doporučuji pochoutky, které se pohodlně vejdou do tzv. pamlskovníku (což je pytlík na zavěšení na opasek) nebo do kapsy výcvikové vesty či kiltu a pes je rychle sní bez zbytečného přežvykování. Osvědčily se mi sušená masíčka (Brit, Calibra, Rasco, Salač...), která se dají nakrájet/nalámat na malinké kousky, poloměkké granulky Platinum (dají se i nalámat na menší kousky, zvíře je tak dlouho nekřoupe). Pokud jezdíte na výstavy, občas se vám podaří u stánků s krmivy nafasovat různé vzorečky s granulemi - také možnost a zpestření (pokud jsou rozumné kvality).
Doplňky stravy jsou také dobrá věc. Ale nic se nemá přehánět. Pokud krmíte kvalitní baštu, zapomeňte na nejrůznější vitamínové preparáty, hrozilo by předávkování některých vitamínů, zejména těch rozpustných v tucích – A,D, E, K - ty se nemají jak z těla vyloučit. Výjimkou jsou preparáty např. na srst s vitaminem H (biotin), ten lze dle potřeby (např. v období zvýšeného línání, potížemi se srstí, po doléčení kožních chorob atd.) určitě použít. Většinou jsou tyto preparáty kombinovány se zinkem případně esenciálními mastnými kyselinami. Další preparáty, co stojí za zmínku jsou chondroprotektiva. Určitě užitečné. Pokud ale krmíte kvalitní granulky, většinou tam již nějaký přídavek chondroprotektiv je obsažen, hlavně pak v seniorských. Tyto preparáty se dají používat v období zvýšené zátěže na klouby (agility, závody...), po úrazech pohybového aparátu, u dospělých a starších i preventivně např. 2 kůry ročně (jaro, podzim). Pokud je již diagnostikován nějaký problém na kloubech (artroza, DKK, DLK, luxace patelly), je vhodné podávat tyto přípravky celoročně (dle schematu 3 měsíce podávání 1-3 měsíce pauza, 3 měsíce podávání...). Na trhu je spousty možností, záleží spíš na Vaší a psí preferenci, zda je pro Vás pohodlnější tabletka, prášek či sirup.
Existují i další doplňky, například na zoubky - různé gely, co se právě mohou přidávat i do jídla (Orozyme), nebo sypké preparáty (Plaque Off) na změkčení a odstranění plaku. Žádné z nich však nenahradí kartáček, zubní psí pastu a pravidelné čištění.
Tím se dostáváme k tématu péče a „údržba“;-) Většina zdravých pejsků nepotřebuje nějakou velkou a zvláštní péči. Ale co bychom měli občas zkontrolovat jsou oči, uši, zuby, tlapky. Toto u psího miminka trénujte často a za odměnky, aby se pak bez potíží nechalo zvíře vyšetřit u veterináře. STejně tak zvykejte psí luky na sahání na kuličky, kluky i fenky na prohlížení a počítání zubů, na tlak v oblasti kohoutku - tedy simulovat měření měrkou můžete pravítkem nebo vařečkou, či jinou "tyčkou" (to vše bude potřeba, pokud máte ambice zvíře uchovnit). Samozřejmě pak i pohyb ve výstavním kruhu (klus je základním krokem, ani cval, ani mimochod ani chůze eí žádoucí) a výstavní postoj. Vše vás naučí na cvičáku nebo se můžeme domluvit na srazu na nějaké výstavě, a předvedu vám to osobně spolu s provedením všemi kroky při návštěvě výstavy.
U očí si všímáme výtoků, ospalků, zarudnutí, otoky a mhouření víček atd. Při běžných ospalcích stačí na výplach Ophtal, Borová voda nebo Ocuflash, pokud máte podezření na větší problém, raději sami nikdy nic nenasazujte a šupem k veterináři. Špatně zvolený lék do oka („zbylo mi tohle po mém zánětu spojivek, tak to lupnu psovi“) ho může výrazně poškodit a může dojít až k prasknutí, je-li narušená rohovka. Navíc již použité léky do očí, se znovu nepoužívají!! Vyhazují se po 28 dnech od otevření. V případě nouze lze u lehčích zánětů použít Ocuflash či Ophtalmoseptonex, pokud ale pes oko opravdu hodně mhouří, či jste si všimli nějaké tečky nebo šmouhy na rohovce (průhledná vrstva oka), tak raději nic nedávejte a urgentně utíkejte na pohotovost. Mohlo by se jednat o vřed na rohovce a hrozí prasknutí!
Do oušek doporučuji mrknout 2x týdně, zda se netvoří více ušního mazu. Někteří pejsci s tím mohou mít potíže, pak je rozumné pořídit rozpouštěč ušního mazu (výrobků na trhu je povícero – Nolvasan Otic, Otifree, Otodine atd.). Tím pak stačí uši 1-2x za 14 dní přečistit. Přípravek nalejete do uší v dostatečním množství (aby pak pěkně „čvachtalo“ při promnutí báze ušního boltce), promnete a počkáte, až pes zatřepe hlavou. Tím on rozpuštěný maz s čistidlem vyklepe na vnitřek boltce a Vy pak vezmete chomáček vaty na prst (nikdy žádné štětičky do uší, špejle atd!!!!) a vytřete prstem tam, kam dosáhnete (boltec a záhyby). Nikdy nestrkejte nic do zvukovodu, to si může dovolit pouze veterinární lékař. Pokud se Váš pejsek bude o ouška příliš zajímat (drbat, třít o koberec, klepat hlavou), zkuste zvýšit frekvenci čištění ob den. Pokud nedojde do tří dnů ke zlepšení, vyhledejte veterináře, může se jednat o zánět, cizí těleso a další problémy. Samozřejmě, pokud je ouško hodně bolestivé již na jakoukoliv manipulaci, krvácí, či teče hnis, pes nosí hlavu na stranu, tak na nic nečekejte a k vetovi utíkejte ihned.
Dalším důležitým prvkem pro Vaši péči budou psí zuby. Je vhodné již od mala navyknout štěně na čištění zubů. Existují zubní pasty přímo pro pejsky (Pozor! Nikdy nepoužívejte lidskou zubní pastu, pes nemá problémy se zubním kazem, ale se zubním kamenem – tím pádem je složení pasty pro psy a pro lidi diametrálně odlišné! A ta člověčí by mohla způsobit pejskovi zažívací potíže), jsou zubní kartáčky na prst (pes je lépe snáší než klasické kartáčky na rukojeti), případně se dají použí měkké dětské kartáčky. Existují samozřejmě různé náhrady čištění jako všelijaké enzymatické plátky, kostičky atd., ale nic nenahradí čištění zubů.
A samozřejmě nebudeme zapomínat na psí tlapičky. Polštářky jsou citlivé na horký asfalt, posypovou sůl, snadno se poraní, pořežou atd. Problémy jsou patrné ihned – pejsek kulhá. Je třeba odlišit, zda je na vině „jen“ sůl mezi polštářky, kamínek, žihadlo či je problém na kostech a kloubech. Pořádně prohlédněte tlapky, meziprstí, zkuste, zda není volný nějaký drápek, pokud nenajde nic markantního, a kulhání přetrvává, vyhledejte odbornou pomoc hned. Objevit můžete i výrazný otok, hluboká poranění (bodná, řezná), nalomený dráp - se vším, s čím si nevíte rady, utíkejte na veterinu. Nesnažte se doma zvládat všechno. Končí to pak na mnohem delším a nákladnějším a samozřejmě i nepříjemnějším léčením, když něco zanedbáte, než když přijdete včas. K běžné údržbě tlapek stačí omýt vlažnou vodou po příchodu z venku, případně namazat Balzámem na tlapky – výborná věc na drobné odřeniny, lehký zánět, ochrana proti horkému asfaltu a v zimě před solí. K použití před, a pak i po vycházce – pomáhá hojit a ošetřovat. Hluboké a hnisavé rány samozřejmě patří do rukou lékaře. Nic nepodceňujte. Při problému na tlapce je třeba, aby ranku nebo jiný problém nelízal. Není hned nutné používat lažbětin límec, ale někdy stačí ponožka přelepená leukoplatí nebo lehká a prodyšná botičky na suchý zip.
Občas zaslechnete, že něčí pes musí chodit na „kanálky“, „análky“, „žlázky“, se „zadečkem“ a podobné. Jedná se o anální žlázky, které se nacházejí vedle rekta na pozici 4 a 8 hodinového ciferníku. Jedná se o pachové žlázky, které produkují specifický sekret. Ten je za normálních okolností vytlačován při kálení s bobečkem ven a parfemuje ho. Pokud nám „něco“ nefunguje, či jsou žlázky ucpané (např. po průjmu), dochází k utěsnění vývodu a přeplnění. Pejsek nám tento problém dává najevo zájmem o svůj konečník – líže se, kouše se do kořene ocasu, „sáňkuje“ - tedy vozí se po zadečku. Pokud si netroufnete na vymáčknutí sami, určitě navštivte veterináře. Pokud problém podceníte a budete čekat, že se to „samo upraví“, pak vězte, že z toho pejsek bude mít pěknou a bolavou polízanici a ošetřovaní je opravdu nepříjemné. Dojde totiž k zanícení žlázek, někdy dokonce i k prasknutí s píštělí vedle konečníku. Nic vábného ani příjemného. Někteří pejsci potřebují vymačkávat žlázky co 4-6 týdnů. Je to individuální. Ale každopádně se musí ošetření řešit hned, jak se pes o tuto oblast začne zajímat!
Asi budete řešit dilema péče o srst. Jednak kartáčování a jednak koupání. Na krátkosrsté hafany toho platí méně:-) osvědčil se mi akorát Furminátor (nebo Groominátor), ani speciálními hřebínky a hřbílky se mi naši strakačku nikdy nepodařilo vyčesat. Co platilo na bígla, u stračenky pohořelo – ze srsti to zklouzlo bez jediného zachyceného chlupu. Na dlouhosrsté je tento geniální vynález také velmi vhodný. Dají se samozřejmě použít i kovové hřebeny, kartáče atd. Tam by mělo fungovat ledacos.
A co s koupáním? Nepřehánět. Pokud není pes vyválen v něčem hodně „voňavém“ či není od bláta od hlavy až k patě, není třeba šamponování. Většinou stačí omýt vodou „podvozek“, lehce vysušit a nechat doschnout v teple. Krástkosrstý strakáč je „samočistící“, většinou než dojdeme z nějakého blátivého zážitku domu, z čubiny všechno zklouzne a řečíme maximálně utírání pacek vlhkým hadrem. Totéž máme vypozorováno u bígla, takže obecně u psů s krátkou (hladkou srstí). Pokud už budete muset koupat – tak použijte šampon hypoalergenní, kterým se dá koupat i často (veterinář Vám určitě rád poradí, osobně doporučuji např. Dermilen).
Se srstí nám souvisejí i zevní parazité. Mezi nejčastější patří beze sporu blechy a klíšťata. Proti nim nám funguje mnoho různých přípravků různě. Existují spreje, šampony, obojky a spot-ony a nově i tablety. Jak se v tom vyznat? Rozhodně nedoporučuji šampony. Jsou vlastně na nic. Smyjete pouze parazity ze zvířete, ale to, že jich 95% máte v prostředí v podobě vajíček a larviček, tyto přípravky nerespektují. Takže Vám zas všechno na zvíře naskáče zpět a jste tam, kde jste byli. Se spreji je to vesměs to samé – např. Arpalit a spol., když už, tak třeba Frontline nebo Effipro, ty už mají trvalejší účinek – na blechy až 3 měsíce. Ale je hodně důležité správně sprej nadávkovat a aplikovat. Což nám lidé moc nečiní, a pak to nefunguje a vznikají odolné kmeny parazitů. Ideální jsou asi obojky a spoty (tzv. ampulky či kapičky za krk). Obojek má nevýhodu v tom, že ho zvíře musí mít neustále na sobě, což může být nepříjemné třeba, když s Vámi miláček spí v posteli. Některé jsou dost cítit. Ale zase vydrží většinou celou sezonu, a když koupíte ty správné, tak opravdu fungují. Pozor na levné obojky ze zverimexů – to jsou vyhozené peníze. Doporučuji např. Bolfo, Kiltix, Scalibor nebo Foresto. Asi nejpohodlnější je aplikace ampulek spot-on. Vykápnete celou ampulku (dle hmotnosti zvířete Vám ji veterinář pomůže vybrat) v linii krku a hřbetu do pěšiny na kůži a o nic se dál nestaráte. Jen pozor – nešamponovat, smyjete je, jelikož se tyto preparáty váží na kožní maz. Drží zhruba měsíc. Takže případné koupání naplánovat dle účinnosti. Když zvířeti jen osprchujete „podvozek“ vodou, ampulka drží dále. Zvíře by jen nemělo zmoknout cca první den po aplikaci. Samozřejmě jestli máte psa vodoucha, tak se účinnost obecně snižuje, ale to je i u obojků. Nejúčinnější jsou asi v poslední době tabletky. Mohou být na měsíc nebo na tři, na blechy (např. Comfortis) nebo i na klíšťata (Bravecto, Nexgard, Simparica). Výhodou je, že můžete psa koupat, jak chcete, účinek se stálý. Nevýhodou to, že se parazit musí nasát trochy krve, aby do sebe dostal účinnou látku. Není však přisátý dlouho, takže riziko přenosu chorob je minimální. Spíše hrozí reakce na kousnutí jako takové, protože tabletka nemá repelentní účinky.
I přes obojek nebo ampulku se může nějaké to klíště zakousnout (to ale většinou jen povrchově a hned umírá, takže není problém s jeho odstraněním a nemusíte mít takový strach z přenosu nákaz). Nikdy klíště ničím nezakapávejte!! Vždy ho vytahujte živé, jinak se začne pod náporem různých olejů a vodiček dusit a „vyplivne“ do rány všechno, co v sobě má včetně borelií a dalších prima zárodků. Nešpeklujte nad tím, jakým směrem točit či netočit. Je to úplně jedno, stačí i vyviklat. Dobrým pomocníkem jsou kleštičky přímo určené na klíšťata – mají jemné ale pevné čelisti a velmi dobře se s nimi pracuje. Až poté, co klíště odstraníte, dobře ranku vydesinfikujte, ideálně nějakým jodovým preparátem.
Parazitů zevních je daleko více, ale většina z nich se diagnostikuje poněkud náročněji a také se náročněji léčí - to patří do rukou veterináře - např. ušní svrab (často chyceno od koček), kožní svrab, demodex....
A když už jsme zmínili zevní parazity, tak jsou na místě i parazité vnitřní. Jedná se o oblé a ploché červy, o jednobuněčné parazity jako giardie a kokcidie a další. Preventivně ošetřujeme pouze proti oblým a plochým červům (škrkavky, měchovci, tasemnice...) - to jsou ty obligátní tabletky 2x ročně (pro psí sběrače různých fujtajblíků i čtyřikrát do roka). Pokud se vyskytnou častější zažívací problémy typu průjmů či hlen nebo kapky krve na bobečku, doporučuji nechat udělat rozbor trusu (koprologické vyšetření) a dle nálezu se pak zvířátko přeléčí podle zjištěného parazita. Kdo nechce cpát zvíře tabletkami, tak toto vyšetření – je-li negativní, nahrazuje odčervování. Správně by se tak mělo činit normálně, protože tablety běžně používané k odčervení nefungují právě na na jednobuněčně parazity (např. giardie a kokcidie). Takže se v tomto případě informujte u svého veterináře, zda je schopen tato vyšetření udělat (někteří trus posílají do laboratoří, ale vyšetření je celkem jednoduché, každý by ho měl zvládnout v ordinaci - je k tomu potřeba pouze odstředivka, flotační roztok a mikroskop). Na vyšetření ale nenoste pouze jeden bobeček, parazité se vylučují nepravidelně, takže se musí sbírat několik dní po sobě. Ideálně 5 dní – z každého dne odebrat z bobečku kousek velikosti lískového oříšku, vše skladovat v jedné sklenici a v lednici dole, kde je ovoce zelenina. Na vyšetření donést vše najednou.
Odčervuje se tabletkami, pastami a proti některým parazitům nám fungují také určité "kapičky za krk" (Stronghold, Advocate). Tabletku ani pastu nedávejte nikdy na lačno, vždy před tím dejte pejskovi pár soust jeho bašty, aby nebyl trávicí trakt tolik podrážděn.
Z prevencí je tu ještě další důležitá věc – očkování. Očkování se zahajuje již v ranném věku a jeho základ je důležitý pro celý život. Očkování jsou různá, lidé většinou znají „proti chorobám“ (chybně označováno jako trojvakcína, protože dnes je to „dalekovícevakcína“). Tato polyvalentní vakcína pejska chrání proti psince, parvoviroze, infekční hepatitidě, infekční laryngotracheitidě, parainfluenze a leptospiroze. U některých vakcín se může navíc nacházet i koronavirus (vakcína vhodná pro fenky do chovu). To je takový základ, který by každý pejsek měl mít naočkován, protože tyto choroby jsou vesměs smrtelné a neléčitelné. Dalším základním a hlavně povinným očkováním ze zákona je vakcinace proti vzteklině. Každý pes nad 6 měsíců musí být proti vzteklině očkován. Z dalších možností jsou očkování proti borelioze (vřele doporučuji, promořenost klíšťat u nás je již docela velká), proti tetanu (hlavně pro psy, kteří se budou pohybovat u koní či na koňských pastvinách), proti plísním (řeší se většinou při výskytu patogeních plísní u daného jedince), proti herpesviru (u chovných fen pro ochranu plodů před tímto pro ně nebezpečným virem). Existuje i speciální vakcína do nosu – kapička, proti „psincovému kašli“ (proti bordetele a parainfluenze) – velmi doporučuji u pejsků, co chodí na výstavy, cvičáky, závody a další akce, kde je spousty psích kamarádů a tato choroba se mezi nimi velmi rychle a snadno šíří. Každé očkování má své vakcinační schéma, začíná se s ním v různém věku a různě se přeočkovávají. Potřebné informace se dozvíte u veterináře.
Co pořídit dále? Určitě nějaké hračky, ale pozor! Štěňátka všechno ráda koušou, ochutnávají a olizují. Takže jen bezpečné, obtížně zničitelné hračky. Pozor na skleněná očička u plyšáků, výčnělky gumových a plastových hraček, pískátka – vše se dá hravě ukousnou, spolknout a malér je na světě. Pro tyto případy také doporučuji mít v psí lékárničce (kterou se budu zabývat níže) 3% peroxid vodíku k vyvolání zvracení.
Pro malá štěňata bych jako hlavní hračky doporučila adekvátní bavlněný uzel, odolné hračky z tvrdé gumy na kousání, fleecové hračky, případně plyšáci bez plastových očiček (riziko ukousnutí a spolknutí). Dále jsou vhodné různé interaktivní hračky pro zabavení a unavení psychické (psíci se z nich snaží dostat pamlsky). Na principu čuchání, následné relaxace a psychické únavy funguje tzv. "hersenwerk" - hlavolamy pro psy, doporučuji si o něm něco přečíst, bude se Vám to hodit ;-) Doporučené hračky naleznete i na našem eshopu http://www.wildroses-dekorace.cz/wildroses-dekorace/eshop/23-1-Hracky-pro-ctyrnohe-mazlicky
Klikr... někteří ani netuší, co to je. Je to krabička s plíškem nebo oválek s tlačítkem, které po zmáčknutí vydají klapavý ostrý zvuk. Je to velmi šikovná věcička pro učení shapingem. Velmi přesně označí správné chování. Jak a kdy ho použít vám poradí váš trenér.
Dále bychom se měli podívat na obojky a vodítka. Pro páníka je asi nejdůležitější, aby obojek slušel. Ale podstatné je psí pohodlí. Neměl by škrtit, tížit, škrábat, měl by být dostatečně pevný, aby se nepřetrhl při zatáhnutí na vodítku, ne snadno přetažitelný přes hlavu, aby se pejsek z obojku nevyvlékl. Jiný obojek použijete na procházku, jiný na cvičák a jiný na módní přehlídku. Na cvičáku Vám asi doporučí stahovací řetízkový obojek. Pro běžné nošení se mi osvědčil obojek nylonový, vypolstrovaný, na přezku, ale hlavně systém, který přezku obchází a tah je tak rozložen mimo ni, tudíž nehrozí rozepnutí. Vyrážíte-li na výlet, kde bude pejsek běhat na volno, určitě nezapomeňte na známku se jménem a telefonním číslem. Nebo lze koupit obojky s vyšitým či natištěným jménem a telefonem, dokonce i reflexní. Možností je hodně:-) Délka obojku u štěněte při odběru je cca 20-25cm, u dospělého strakáče 25-45cm. Jsou samozřejmě výjimky na obě strany. Někteří pejskové mají citlivější krční páteř či průdušnici a musejí tak chodit na různých kšírkách. I těch je mnoho druhů a typů. Rozhodně není doporučitelný postroj norského typu. Neumožňuje správný pohyb v rameni, zvíře tak omezuje. Je třeba vyzkoušet, který bude vyhovovat právě Vám a Vašemu zvířátku. Naštěstí dnes je většina obojků i kšírek nastavitelných, takže si je doupravíte přímo dle potřeby na svém miláčkovi. Pro problémové pejsky (tahání) existují i různé vynálezy, které proti táhnutí bojují – postroj proti tahání, ohlávky - tzv. halti… Ale řada z nich se spíše zdraví škodlivá (např. hrozí poškození krční páteře), je tedy vhodné raději naučit svého miláčka netahat na vodítku pod dohledem zkušeného trenéra.
Obojky a vodítka naleznete také na našem shopíku: http://www.wildroses-dekorace.cz/wildroses-dekorace/eshop/9-1-Obojky-a-motylky-pro-milacky
Určitě se bude hodit i nějaké světélko na večerní venčení. Existují svítící obojky, co se nabíjí přes USB (doporučuji), obojky na baterii, nebo různá světýlka na kolo. Docela fajn je světlo na kolo z Lidlu, má upínání na silikonový pásek, takže jde krásně upnout i na běžný obojek. Mám je uložené v autě nebo kabelce (nezaberou moc místa), kdyby nás zastihla tma někde, kam jsme si nevzali svítící obojky.
Co se vodítek týká, i zde je výběr obrovský. Co příliš nedoporučuji, jsou vodítka flexi (samonavíjecí), jimi jen podporujete tahání psa, pes se hůře ovládá. Dobré je klasické vodítko a ještě lepší tzv. přepínací – máte tak širší škálu délky vodítka, můžete si ho upoutat kolem pasu, či hrudníku, když potřebujete volné obě ruce. A máte-li pejsky dva, určitě se Vám bude hodit rozdvojka;-) nebudete tak bojovat s dvěma vodítky. Určitě nezapomeňte na stopovačku (10m popruh s karabinou), pro štěně k učení přivolání a ovladatelnosti na procházkách v terénu. Nevypouštějte štěně/psa na volno, pokud nemá 100% přivolání. Riskujete jeho zdraví a život.
Když už jsme u vodítek, tak co budeme potřebovat ještě ven? Určitě pytlíčky na psí „výtvory“. Určitě nikdo do nich rád nešlape. Udržujme tedy naše prostředí čisté, ať mají osoby psy nenávidějící co nejméně argumentů. Dále pak je důležitý určitě košík (náhubek) – zvláště pokud se chystáte do městské hromadné dopravy. Určitě se hodí i pamlskovník. Pytlíček na odměnky, který si zavěsíte k pasu nebo upnete popruhem do pasu. Mlsky a hračku si můžete dát i do tzv. výcvikové vesty, která je opatřena spoustou praktických kapes určených právě pro tyto účely. Zvláště v začátcích, kdy potřebujete často štěňátko odměňovat za správně provedené úkoly (zastavení na přechodu; když hodné zůstane uvázané před obchodem; na cvičák). Pokud se chystáte někam dál, tak určitě budete potřebovat vzít hafanovi vodu – existují přímo cestovní lahve kombinované s mističkou – velmi praktické. Nebo také nylonová či silikonová skládací mistička a malá pet flaška zajistí stejnou funkci. Na ještě delší výlety budete potřebovat něco na granulky (zde se dostáváme k jedné z výhod granulí, nasypete a jdete; neřešíte, jestli se konzerva zkazí otevřená v teple, či jestli s sebou budete tahat vařič, hrnce, maso a těstoviny). Na skladování granulí existují různě velké vaky a zásobníky. Identifikační známka již byla zmíněna výše.
Hodí se i nějaký ručník na zabahněnce. Ideálně tzv. "zázračný ručník", vlhký hadřík v plastovém pouzdru, který je vhodný jednak na setření špíny, ale i na vysušení promáchaného psa, protože se dá vyždímat téměř do sucha a krásně saje.
Psí miminko si většinou domů odvážíte z více či méně vzdálených končin. Pokud cestujete autem, je důležité zvíře v autě zabezpečit (dnes již povinnost) – buď ochranná mříž oddělující prostor kufru od zbytku auta, speciální ochranný autopotah, přepravní klec či přepravka. Jestliže pejsek cestuje na zadních sedačkách, tak je nutný postroj a úchyt do pásů. Určitě se hodí i nějaká deka, která bude plnit funkci dočasného pelíšku (já takovou vozím v autě neustále, vždy se hodí, i když třeba ne zrovna pro psici:-)). Když jedete se štěnětem od chovatele, je to většinou jeho první delší cesta (když nepočítáme ty hromadné se sourozenci na veterinu). Lepší je jet ve dvou, jeden řídí a druhý je se štěňátkem vzadu. Psí miminko ještě není zvyklé na přepravku a podobné věci, je třeba ho učit postupně. Rozumný chovatel ho nebude krmit tak 2 hodiny před jízdou, aby zvíře zbytečně nezvracelo. Určitě štěně těsně před odjezdem vyvenčete. Prcek většinou je již tak unavený z aktivit se sourozenci a mazlením před odjezdem (agenda a vysvětlení všeho od chovatele nějakou dobu trvá), takže v autě většinou usíná. Pokud by jančil, mluvte na něj klidným hlasem, mějte u něj nějakou “vůni domova”, kterou též dostanete od slušného chovatele (hračku, deku…). Při cestě dělejte častější přestávky na venčení a napití. Štěně nakrmte, až dorazíte domů.
Jestli pejsek nesnáší jízdu ideálně, trénujte častěji kratší cesty, na místa, kde ho čeká něco hezkého, zábavného, aby se na auto těšil. Pokud ho vyvezete jednou dvakrát ročně pouze na veterinu, auto se stane akorát jeho nepřítelem. Začněte jen nástupem a výstupem do stojícího auta, odměny. Poté zavřít dveře a zas pustit. Odměňujte klid! Pak zkuste nastartovat vůz a zas zhasnout. Vše v klidu a odměnit, dokud nejančí. Poté stačí ujet třeba 5 metrů. Vzdálenost prodlužujte, vyvarujte se prudkých zatáček a stylu jízdy brzda-plyn. Ideální je mít psa v uzavřené přepravce, aby neviděl ven, nebo aspoň zatemnit okénka. Míhání krajiny z bočních oken způsobuje nevolnost.
Podpořit můžete medikamenty např. Alavis relax, Zylkene, Beaphar no stress spot on atd. (pokud víte, kdy pojedete, dávat aspon 3 dny předem). Použít lze např. i Cocculine tbl. jednu večer před cestováním, další 0,5-1hodinu před jízdou (další klidně během jízdy, pokud je cesta delší).
Cestování do zahraničí má své náležitosti. K vycestování je nutné mít psa označeného čipem, mít vystaven mezinárodní Europas (pozor, nezaměnit s očkovacím průkazem, Petpass je tmavomodrý se znakem Evropské unie) a v něm platné očkování proti vzteklině (ne mladší 21 dní a ne starší 1-3 roky, dle druhu vakcíny). Před cestou se nejdříve informujte v ideálním případě na příslušné ambasádě, zda není potřeba ještě něco speciálního navíc, krom čipu, pasu vztekliny. Někde vyžadují klinickou prohlídku před odjezdem, jinde ošetření proti ektoparazitům a echinokokoze, nebo vyšetření protilátek na vzteklinu. Všechno chce nějaký čas, takže nenechávejte tyto záležitosti na poslední chvíli. Europas není možné vystavit bez čipování, zvíře musí být nezaměnitelně označeno, aby mu mohl být přidělen pas (na přechodnou dobu platilo i tetování - číslo které je přiděleno Kynologickou unií danému jedinci s PP, ale od léta 2011 to již možné není, tetování může být časem nečitelné). Čipy a pasy jsou evidovány v Registrech. Pas registruje veterinář při vystavení (bez toho není platný), ale čip si musí většinou každý majitel zaregistrovat sám. Pak je možné i takto označenému zvířeti, když se ztratí a najde jinde (čtečkou se zjistí číslo), dohledat majitele a dojde tak ke šťastnému shledání:-) Čip je takové drobné skleněné/polymerové "zrnko rýže" (uvnitř má uložené číslo), které se aplikuje pod kůži zvířeti na levé straně krku. Je z nedráždivého materiálu, takže nevyvolává žádné potíže. Nijak extra to nebolí, aplikace je většinou snášena mnohem lépe než např. očkování.
Navíc od 1.1.2020 bude povinné čipování pro všechny, protože nebude platné naočkování proti vzteklině u psa, který nebude označen čipem. A jak jistě víte, vakcinace psů proti vzteklině je u nás povinná.
Čip a pas Vám zařídí akreditovaný veterinář. Je to otázka chviličky. Nejdelší je vyplňování všech těch papírů okolo:-)
Z výše uvedených důvodů již většina chovatelů psů s PP nechává své odchovy čipovat.
Do jižních zemí určitě doporučuji pejska ošetřit proti dirofilarioze (tzv. srdeční červivosti – tohoto nebezpečného parazita přenáší krev sající hmyz) – není to nic složitého, jedná se o „kapičku za krk“, která bude Vaše zvířátko chránit měsíc (nejen proti dirofiláriím, ale i proti blechám, svrabu a zároveň ho odčerví proti oblým červům) - Stroghold či Advocate. Není to povinné, ale ochrání to Vaše zvíře proti velmi nepříjemné nákaze.
Máte registrovaný čip??
Pokud máte své zvíře označené čipem (většinou již od chovatele, pokud není čip nahrazen tetováním), zkontrolujte si, zda je registrován alespoň v jedné z databází čipů. Buď to již udělal chovatel na své jméno (pak Vám doporučí si v daném registru pejska přeregistrovat na sebe) nebo Vám při předávání štěňátka krom smlouvy dá i registrační kartu od čipu a vysvětlí, kam a jak zvíře zapsat (své odchovy na to upozorňuji). V případě, že máte zvíře tetované (dnes již spíše výjimka) a budete chtít vycestovat do zahraničí, tak od r. 2011 stejně musíte své zvíře pro cestování očipovat. Čip Vašemu zvířeti aplikuje veterinář a stejně jako chovatel čip registruje sám (a pak Vám to řekne) nebo Vás upozorní, co kam odeslat, aby zvíře bylo v té správné databázi.
Prosím, nezapomínejte na to a ani to neodkládejte!!! Čip, který není v žádném registru, není možné dohledat. Tzn. když se zvíře zaběhne, tak je sice hezké, že má čip, ale po jeho přečtení a snaze najít v on-line databázích kontakt na majitele jsme neúspěšní, protože se nikdo neobtěžoval zvíře do registru zapsat. Takový čip je pak k ničemu. Jen "zrnko rýže" pod kůží, které neplní svůj účel kvůli lenosti nebo zapomnětlivosti člověka. A pak je velmi těžké dát zpět dohromady zaběhlé zvíře s jeho páníčkem.
Příklady registrů
(dle čipů jsou registrace zdrama, či za drobný poplatek, ale jsou celoživotní!). Osobně doporučiji zadat čip do co nejvíce databází. Bohužel, většina mezi sebou nespolupracuje, tak ať je větší šance čip v některém nalézt. Některé jsou propojeny s PETMAXXem – mezinárodní databází.
http://www.narodniregistr.cz/ (nejznámější; čipy Datamars, LifeChip zdarma, ostatní 198,-; napojeno na PETMAXX)
http://www.backhome.cz/ (nejznámější; čipy Backhome zdarma, ostatní 200,-; napojeno na PETMAXX)
https://www.pet2me.eu/ (???)
http://www.identifikace.cz/ (240,-)
https://www.cipy-znamky.cz/ (15-20,-)
http://www.cipy.cz/registr.html (160,-)
No a občas se nám pro většinu hladkosrstých a z bytu poněkud rozcapených blafáčků a i těm starým a nemocným hodí i nějaký ten obleček. Nejsem zastáncem kde jakých „skopičin“ – tedy latexových sukýnek, lacláčků a tíleček, ale funkční bunda, triko a pláštěnka se občas mohou hodit. Zvlášť tady u nás na severu :-) Správný obleček na ven a pro nemocné by měl mít krytý krk, hrudník, kyčle a stehna. A reflexní prvky jsou příjemným bonusem pro bezpečnost za snížené viditelnosti. Triko a mikiny lze využít na chladnější noci např. do stanu nebo na chatu, pokud nebudeme mít psíka ve spacáku či pod peřinou. Pro psí vodáky je určitě doporučitelná plovací záchranná vesta. HOdí se i pro psí neplavce, pokud je chcete vykoupat. Mají praktické ucho na vytažení z vody a krásně nadnáší. Nám se osvědčily značky Nobby (ten červený na fotce) a Trixie (oranžový). Nejsou drahé a fungují.
Doma ale i na cestách je určitě nezbytná psí lékárna. Co do ní patří? Určitě desinfekce – nějaká neštípavá, s širokým účinkem působnosti (proti virům, bakteriím, plísním). Za ideální považuji Alfadin (z lidské lékárny totožná Betadine). Ředí se do vody, do barvy medu – hodí se k ošetření ledasčeho, i např. k výplachu předkožky u psa, když trpí výtoky, ošetření ran, abscesů, odřenin, desinfekce po klíštěti… Něčím musíme desinfekci nanést, takže se hodí gázové čtverce. Určitě nepoužívejte buničinu nebo vatu, zanechávají v ráně žmolky a vlákna. Občas je třeba něco převázat, abyste psa s krvácející ranou dopravili na veterinu, hodí se výše zmíněný gázový čtverec na zakrytí rány, omotání vatovým postrovacím obvazem a to všechno převázat buď obyčejným obinadlem nebo elastickým barevným (pozor na přílišné utažení) např.Coban, Copoly.... Pokud je rána na těle, lze krytí fixovat tzv. prubanem – jedná se o pružný hadicový obvaz, který v lékárně seženete v různých velikostech. K upevnění obvazů se vhodná běžná leukoplast. Samozřejmě tyto materiály musíme něčím ustřihnout, takže nůžky a určitě se hodí i anatomická pinzeta (bez zoubků na konci, jen s drážkami) na vytahování ledasčeho odkudkoliv. A nezapomeneme ani na pinzetu na klíšťata, kterou jsem zmiňovala výše. Samozřejmě se hodí i latexové rukavice. Na drobné ranky či odřeniny můžeme lokálně použít i odvary z bylinek (nejlépe řepík či zlatobýl, heřmánek jen na dobře větrané plochy, nepoužívejte ho do záhybů, podporuje růst kvasinek), k hojení lze využít i Dermazulen či Infadolan nebo přímo veterinární Vetramil. Náležitosti pro ošetření očí a uší jsem zmínila výše (Ophtal, Borová voda, Ophtalmoseptonex, Ocuflash, Otifree, Otodine). Většinou, když se pejskovi utvoří něco na kůži, začne se škrábat, lízat a kousat a tím si zánět velmi lehce rozšíří do obrovských rozměrů - takže v těchto případech první věc co udělat, je postižené místo zbavit srsti (ostříhat, oholit stříhacím strojkem, aby k němu mohl vzduch), ošetřit desinfekcí nebo bylinkami a zabránit lízání (zas by ale rána měla dýchat) - takže na nohu bavlněná ponožka, pruban, nebo Alžbětin límec (takový ten "kornout"), případně límec texilní nebo nafukovací.
Co zvířátka trápí krom drobných poranění, která zvládneme doma? Samozřejmě různé trávicí potíže. Když se objeví zvracení nebo průjem, je nejdůležitější hladovka (u štěňat 6-12 hodin, u dospělých 24 – 48 hodin). Vodu podávat dávkovaně, po troškách, aby se pejsek nepřepil a vše zas nevyzvracel. Pokud má „jen“ průjem a nezvrací, lze použít Smectu či živočišné uhlí nebo Enterozoogel. Doporučuji spíš tu Smectu nebo Entrozoogel, máme tak kontrolu, zda se v trusu neobjevuje krev, což po živočišném uhlí a jeho černém zbarvení pak uvidíte dost těžko. Na středního psa se dá použít 3x denně 1 sáček Smecty – rozředit do 10ml stříkačky a podat (na pytlíčku píší do 50ml, ale to je pro lidi a vězte, že budete mít problémy leckdy již s těmi 10ml). Dobré je mít pro zažívací potíže doma i nějaká probiotika, dělají se v pastách, prášku… (např. Probican, pejskům celkem chutná, Aptus aptobalance, Purina fortiflora a pod.). Pokud se zvracení a průjem ustálí, měli byste pejska rozkrmit něčím dietním, ideální jsou opět speciální granulky, k tomu určené. Dělají malé pytlíčky (seženete na veterině), takže ideální pro začátek diety a když není problém, tak asi po 3-5ti dnech na přísné dietě (nic jiného!!) postupně cca během 3 dnů přejdete na normální stravu, co Vaše zvířátko jí. U hraček jsem zmínila peroxid vodíku pro vyvolání zvracení, když pes pozře něco nekalého, co by mohlo způsobit následné potíže. Ať už hračky, jedovaté rostliny,či krysí jedy, je tu právě peroxid na první pomoc – k vyvolání zvracení. Na kilo pejska se dává asi tak 2ml peroxidu. Pozor ale!! nevyvolávat zvracení u ostrých předmětů (mohly by poškodit jícen cestou zpět) a žíravin – tam je nutný urgentní zásah veterináře! Pokud si nejste jisti, zda ho použít či nikoliv, raději brnkněte veterináři a zkonzultujte to.
Stejně tak, jakmile se v průjmu či zvracení objeví krev či hlen, nebo je zvracení úporné a časté, na nic nečekejte a utíkejte k lékaři. To už jsou většinou třeba injekční léky a antibiotika. Zvířátku hrozí dehydratace a celkové postižení organizmu.
NIKDY!!!! Nedávejte pejskovi své léky v domění, že co pomůže Vám, pomůže i jemu. Rozhodně ne po předchozí konzultaci s veterinářem, jsou léky, které se dají použít i ve veterinární medicíně (výše zmíněné), ale je jich málo a veterinář o nich ví, takže raději zavolejte, než něco podáte. Hlavně nedávejte žádné léky proti bolesti - burfeny, ibalginy a pod. Těmi můžete zvíře zabít! Selhávají jim ledviny a mohou vykrvácet do střev. Na bolest mají zvířátka své vlastní, šetrnější léky.
Ještě se zmíním o specifických odlišnostech a potížích obou pohlaví.
Asi všichni tušíte, že fenka hárá. Cyklus probíhá většinou 2x ročně, ale najdou se i takové, které hárají 1x nebo i 3x ročně. Toto většinou třítýdenní období je hodně náročné hlavně na psychiku páníčků, protože čubinka většinou neposlouchá, má tendence utíkat a Vy máte strach z nechtěného nakrytí. Opravdu to nepodceňujte a fenku bedlivě hlídejte a mějte celou dobu na vodítku. Ani sama na zahradě není v bezpečí, psí Don Juani se dokáží podhrabat, přeskočit či si poradit i přes plot;-) V době hárání je vhodné nasadit fenečně tzv. hárací kalhotky, pokud nechcete mít od krvavých kapiček zaneřáděný celý byt. Doporučuji místo přiložených pidivložtiček použít klasické dámské slipové vložky, fungují daleko lépe (otvor v kalhotkách na minivložku málokdy sedí tam, kde by měl). V období cca 2 měsíce po hárání se u některých fenek může objevit tzv. falešná březost a spouštění mléka. Je to fyziologické, fenka se tak chystá na štěňata, ikdyž žádná nečeká – jedná se o pozůstatky ze smečkového chování, kdy jsou samičky ve skupině hormonálně synchronizovány (asi jste si všimli, že fenky které jsou často pohromadě, hárají ve stejném období), je to kvůli tomu, že když má vůdčí samice mláďata a něco by se jí stalo, kojení převezme některá z tet, protože jsou ve stejné fázi cyklu a tvoří mléko také. V běžném životě je to ale trochu obtěžující a pro fenečku někdy i potenciálně nebezbečné. Je třeba hlídat, aby mléčná žláza nebyla horká, silně oteklá, rudá a bolestivá (tyto stavy většinou doprovází i celkově změněný stav zvířete) – to se pak jedná o zánět mléčné žlázy (mastitis) a jsou potřeba celková antibiotika a další léky. Pokud čubinka „jen“ nosí hračky, hrabe pelíšek, po zmáčknutí cecíčku teče mléko, tak prvním opatřením je změna režimu – zvířátku zkrátka zamotat hlavu, aby přestalo myslet na imaginární štěňátka. Dát např.den hladovku, změnit místa a čas procházek, sebrat hračky, být přísní. Rozhodně čubinku „nedojte“ a nenechte, aby se sama vysávala (podporujete tím další produkci mléka). Pokud se stav do týdne nezklidní, hlavně neustane sekrece mléka, je na místě vyhledat veterináře, který Vás vybaví lékem na potlačení sekrece mlíčka. Tyto stavy se opakují po každém hárání, dochází tak k vyššímu riziku vzniku nádorků na mléčné žláze.
Dalším strašákem nekastrovaných fenek je zánět dělohy (pyometra) – obvykle se objevuje 2 měsíce po hárání a souvisí s hormonálními změnami na děloze. Fenečka je smutná, více pije a močí a často má hnisavé výtoky (jedná-li se o formu otevřenou); uzavřená forma je zrádná (výtoky nejsou patrné) a tím pádem daleko nebezpečnější, takže nepodcenit toto období a při jakékoliv změně zdravotního stavu navštivte veterináře) – jedná se o vážný stav, který je nutné řešit urgentně!
Pokud neplánujete s fenkou chov, doporučuji kastraci. Vyhnete se výše zmíněným komplikacím a potížím. Je třeba vědět, že se někdy u kastrovaných fenek ve vyšším věku může objevit inkontinence moči (většinou velká plemena), to je ale dobře zvládnutelné medikamentozně. Rozhodně však převažují pozitiva nad negativy.
A zapomeňte na pověru, že čubinka musí mít alespoň jednou za život štěňata, to je absolutní omyl - nemusí;-) Žádnou zdravotní újmu jí tím nezpůsobíte. Pokud uvažujete o štěňatech, dobře vše rozmyslete. Uchovění fenky s PP není žádná legrace, ani levná záležitost a zprovoznění Chovatelské stanice také ne. A že uvažujete o miminkách bez PP? Velmi dobře to zvažte! Spojením rodičů, kteří nejsou uchovněni, tedy nemají různá vyšetření, zkoušky, výstavy, bonitaci atd., může mít potomstvo spousty vad. Zmíněno bylo výše. Dále pak - máte dostatek zájemců? Počítáte s tím, že Vám můžou některá miminka také zůstat doma? Pokud je nechcete dát lidem, o kterých Vám není fuk, jak se o Vaše "děťátko" postarají, kde bude žít, v jakých podmínkách... Tak vězte, že to rozhodně není jednoduché! Jestli váháte, třeba vám pomůže v rozhodování přednáška, která je ke stažení zde: https://uloz.to/file/FpSgpwjbC8MM/chovatelstvi-csp1-pdf
A že by samečci neměli potíže? Kdepak, mají. Pokud v pokolí hárají fenky, psí kluci utíkají, tím pádem hrozí úrazy, nebo obtěžují okolí štěkáním a vytím. Trápí je záněty předkožky (vak, ve kterém je uložen penis) – projevující se výtoky, až s krví (pozor, odlišit od zmnoženého smegmatu – což je maz bílé až žlutavé barvy, fyziologicky příptomný ve předkožkovém vaku). Vyšší produkce bývá díky hormonům, pokud v okolí pejska hárají fenky. Zánětlivý výtok je zbarven až do zelena (hnis), páchnoucí, pes se neustále líže, je mu to nepříjemné. Lehčí záněty se dají zvládnout výplachy předkožkového vaku slabým, vlažným(!!) roztokem Betadiny (Alfadiny). Dále psí pány trápí prostata – nejčastěji tzv. benigní hyperplazie (nezhoubné zvětšení) pod vlivem hormonů, často spojené se zánětem prostaty a následným zánětem močového měchýře. Pejsek často močí, někdy i obtížně, s krví, kálí tenký trus (zvětšená prostata tlačí na střevo, takže při zasušeném, zejména kostním trusu hrozí ucpání nebo vznik hrázkové kýly). Dále s hormony souvisí nádory kolem konečníku, často praskají, jsou sice nezhoubné, ale hodně nepříjemné. Stejně tak „nadsamci“ bývají občas hůře zvládnutelní, může docházet ke konfliktům v rodině, k potyčkám s ostatními psy. Dalším problémem jsou tumory na varlatech, které jsou většinou hormonálně činné, takže ovlivňují organismus celkově. Řešením všech těchto problémů je pouze kastrace – chemická (účinek tak půl roku) nebo chirurgická (celoživotní klid), takže také – nede-li pejsek do chovu, je vhodné ho vykastrovat. Kastrovat byste rozhodně měli psa, který nemá jedno nebo obě varlata sestouplé do šourku. Takové varlátko, co nemá správnou teplotu, se snadno zvrhne v nádor a problém je na světě (viz výše). Takový pes ani nesmí do chovu, protože kryptorchismus (nesestouplé varle/varlata) je dědičný.
Přednášky ze setkání ČSP: něco pro Vaše vzdělání, pokud máte zájem :-)
První pomoc nebo v PDF
silvestrovské video Cíněnky a Lestinky
Děkuji, že respektujete autorská práva! Nemám nic proti šíření odkazu na tuto stránku či odkazů na přednášky, ale nekopírujte, prosím, text a obrázky bez mého vědomí. Obojí podléhá autorskému zákonu! Děkuji.
Pokud se chcete účastnit výstav, doporučuji přečíst manuál
Našim odchovancům ráda poradím, co je potřeba a je-li to v naší časové a dojezdové moci, provedeme vás první výstavou osobně a poradíme na místě. 